Curiculum Vitae
Tak tedy něco málo o mé amatérské historii.
Nutno podotknout, že mi nebylo dáno do vínku tolik výřečnosti, jak prezentuje na našem webu White, co naplat je to krom muzikanta i zručný konferenciér. Tudíž moje tzv. Curiculum Vitae bude daleko stručnější.
V tom, že nás před léty ovlivnila kapela Greenhorns se shodneme úplně všichni, někoho oslovili dříve a někoho později. U mne to bylo cca kolem mého třináctého roku života, kdy jsem tuhle muziku zaregistroval. Zaujala mne svou bezprostřednosti a krásou, to umocňovanou zážitky vodáckých výprav a táborů. Posléze pak celkem automaticky se odkudsi vzalo jméno Pete Seeger a bylo rozhodnuto. Misky vah se naklonily od rockové muziky k té country , folkové a trampské.
Konkrétně k bluegrassové muzice mne přivedl můj kamarád Vláďa Karásek, z jakési prapodivné a pradávné kopie nahrávky Flatt and Scruggs, posléze, když jsme doma s otcem lovili na stařičký , leč na tu dobu velice kvalitní tranďák nahrávky polského rozhlasu, kde naší sousedé, jako např. pan Korneliusz Pacuda, pouštěli do éteru takové pecky jako Monrooův stařičký Blue Moon of Kentucky nebo NGDB- Will the circle be unbroken. To už byla doba ,kdy jsem vlastnil kytaru Schneider, jak jinak než na klasickou muziku, ale namísto nylonových strun jsem na doporučeni natáhl struny kovové, co na tom , že to zvedalo kobylku, ale hrálo to o hodně lépe. Do mé vojny to bylo jakési střídání různých country a trampgrassových kapel. Zlom se stal až na vojně, kdy jsem darem dostal od "spolubojovníka" Miloše Kudělky, kytarovou školu Mell Bay Doc Watson. Mimochodem Miloš Kudělka byl velice zručný dobrista tehdejších kapel jako Modřina a Tyrkys. Tato věc rozhodla, volné chvíle na vojně jsem vyplňoval učením se různých Doc Watson´s licks a různých fíglů. Po vojně v roce 1985 se to už rozjelo jako na běžícím pásu.
Nejprve jsem úspěšně prodal kytaru Schneider a koupil si Yamahu Western Guitar, na kterou jsem byl po spoustu let náležitě hrdý a s ní velice spokojený.
Jako mou první jsme založili kapelu Kaktus pak Plevel. Banjo hrál Jirka Mácha, basu Ilona Máchová , housle Milan Brokeš, mandolínu Pavel Švrlanský a druhou z kytar hrál Standa Kmošťák. Toto všechno se dělo za výdatného dozoru Martina Mišance a Luboše Berline Sedláka, toho času členy kapely Tyrkys. Nicméně právě letos jsme spolu z Lubošem vzpomínali na Bluegrass Džemu o těchto dobách, které jsou již nenávratně pryč. Tak jak zmizel někde ve světě dalekém Jirka Mácha, tak zmizelo i všechno kolem něj.
Další zlom bylo staré kamarádství ještě z dávných dob s Basistou Ivanem Jizvou Kielorem, kdy jsme se dohodli ,že bychom mohli něco spáchat. Přizvali jsme na chvíli Jirku Frankieho Kocurka a karvinského Majka Zielonku na mandolínu, ty časem vystřídala Monika Konupková-Stehlíková a na banjo Jirka Shellin Stehlík. Tímto spojením vznikla kapela ProGrass. Z posledně jmenovaným člověkem a mým dobrým kamarádem jsme přečkali do té doby, než se z velkého "českého vandru" vrátil další můj kamarád Vláďa White Bílý a spolu z jeho synem Jakubem jsme "exhumovali" a oživili Bruno Unit. To rozhodlo o tom,že jsem opět prodal moji stařičkou kytaru Yamaha a z Whitem jsme jeli do Vídně pro mojí poslední a zatím nejkrásnější , zvukově nejpreciznější, ze všech kytar co jsem měl- Martin D 16 GT. Dál ostatní a celkem podrobně popisuje White
Libor Olaf Ožuch