Bruno Unit

Mé bluegrassové Curiculum vitae

Vladimír WHITE Bílý


Moje hudební,amatérská kariéra začala někdy v roce 1972, tehdy jsem dostal svou první kytaru, byla to "španělka" za 360,-Kč, měla prasklý krk, ale byla.
Začal jsem se učit akordy, sháněl jsem materiály, kde se dalo, měl jsem magnetofon značky Sonet Duo, dvoustopý, no již tehdy do muzea, ale hrál, dokonce měl i namontovaný trikový záznam, takže jsem mohl velmi primitivně do již nahrané nahrávky zpívat jiný hlas ,případně dohrát i další nástroj ( kdybych jej měl).Se svými kamarády, kteří na tom byli stejně jsme plánovali založení kapely, samozřejmě ovlivněni Beatles, jsme snili o podobném žánru.Pořídil jsem si dokonce i jak se tehdy říkalo elektrofonickou kytárku, byla to jakási podivná česká kytara, lubovka, se šesti rejstříky volby zvuků, které vypadaly jako klapky od psacího stroje, no prkno jako hrom.Dneska by to asi byla rarita.Stála od nějakého překupníka cca 400,-Kč.Hrál jsem přes toho Duáče, no zvuk jako ze studny, raději jsem ji prodal jednomu pinglovi z hotelu Palace a na rock and roll raději zapomněl. Dobře mu tak!!
Až ejhle, na vánoce někdy v roce 1973 jsem dostal vydaný nakladatelstvím Panton ,originální pásek s nahrávkami legendárních Greenhorns a bylo rozhodnuto, country forever!!O nějakém bluegrassu jsme nevěděl nic, jen jsem hltal skladby Greenhornů a bylo mi jedno, jak se správně ten styl jmenuje.Kapelu jsem nezaložil,ale za to s kamarády jsme hráli na všech možných akcích od mejdanů až po trampské vandry repertoár Greenhornů, občas proložený i jinými žánry,ale country vítězila.
Pak někdy na počátku roku 1974 jsem si za těžce uspořené peníze koupil třetí kytaru, 12ti strunku!!!Sehnal jsem ji na učňovském zájezdě až v Piešťanech.Tuto jsem musel amatérsky opravovat, dolaďoval jsem výšku strun, jelikož již na 5tém pražci byla nehratelná, výška strun byla cca 2 cm, no děs!!A struny, nu, to se sháněly různě.Neměli jsme ponětí, že jsou i nějaké 11,12 či 13!!Bralo se,co bylo!Když měl člověk štěstí koupil i z dovozu Pyramidky.Já jsem se z učení dostal i dvakrát do NDR a tam jsme doslova lovil v hudebninách a kupoval tehdy slavné Golden Fuchs ( Zlaté lišky), stály cca 5,- Marek ( 15,-Kč !!!). Jenomže soudruzi z NDR při dotazu, zda mají struny, vždy záporně kroutili hlavami, jelikož věděli, že my jim vykoupíme zásoby na celý rok.Toto asi byla i motivace se naučit obstojně německy a vždy při návštěvě hudebnin, oděn do tkzv. dederonky ,s límcem a´la oslí uši, nahodit i těžce místní "Sachsendialekt", vycházelo to!!!
Další zlom nastal v roce 1976 mým nástupem na Střední hotelovou školu do Mariánských Lázní.Již první den jsme v místní klubovně zajistili pokračování zdejší tradiční country kapely Tornádo, ta působila na hotelovce snad 5 let, vždy se postupně obnovovala, někdy i delší čas mlčela, tak jako všude tehdy, nebyli lidi!!Představte si, že my se sešli v prvním ročníku, celá nová kapela- banjo, dvě kytary, basa, mandolína a hojně používaný bubínek virbl!!Naši sestavu časem doplnila i zpěvačka .Okamžitě jsme se vrhli na hudební produkce a v místním kulturním sále se scházeli denně a cvičili a cvičili.Vypadalo to, že nejsme studenti prestižní hotelové elitní školy, ale studenti konzervatoře.Chvíli s námi na mandolínu hrál i jakýsi Míra Sadílek, zvaný Hlavoun.Měl jednak na tehdejší dobu noblesní mandolínu zn.Framus, dále dopisoval si již tehdy mandolinistou panem Grismanem a pak měl desítky pásků s pravým americkým bluegrassem.Bohužel jeho ješitnost byla obrovská a nedal nám nahrát ani Ň!!!Tehdy jsem poprvé slyšel, jak vlastně zní ten zlatý bluegrássek!!
Podařilo se nám dokonce přesvědčit i soudruhy z SSM a ti nám zakoupili fungl nový kontrabas , koupili i 5 nových mikrofónů, takže jsme měli i zvukovou techniku.Kromě muzicírování pro hotelovku jsme objížděli všechny lázeňské domy v M.L. a okolí a propagovali country hudbu jak se dalo!!!Účastnili jsme se Port a Dostavníků pořádaných v blízkém Sokolově.Začali jsme být i "slavní"!!!Založili jsme tradici Country večerů na hotelovce, zvali jsme si slavné kapely country stylu z blízka i daleka.Byli jsme dokonce i u toho ,když poprvé vystupoval nově vzniklý COP ( dříve South Pacifik).Byla to pro nás dobrá škola, naučili jsme se pódiovému hraní, vystupování, já i něco konferování.Časem se někteří členové našeho Tornáda dostali i do dalších kapel - COP, Bloudi.To jsme již uměli pojmenovat styl bluegrass, který mnohým z nás učaroval na celý život ( možná i po něm!).
Pravidelně jsme se scházeli u čerstvě rozvedeného kamaráda v obci u M.L. Velká Hleďsebe, který byl starší o cca 10 let a u něj v domě jsme pořádali hudební produkce u soudku s pivem a opékanými párky a klobásami.Ten později převzal i štafetu pořádání námi započatých akcí, zaměřených na country.Naše hraní skončilo maturitou v roce 1980.Pokud vím, Tornádo už nikdy neobnovilo činnost, škoda.Vlastně jednou ano, to když jsme se v roce 2005 sešli v M.L. ( ze sedmi členů 5) na setkání spolužáků, další bude v roce 2010, tak snad ???
Po návratu z hotelovky jsem začal aktivně vyhledávat všechny akce v Ostravě, na kterých se naše hudba produkovala.Nejprve jsem se seznámil s tehdejší nejlepší kapelou Koukol.Dokonce mi bylo nabídnuto,abych s nimi hrál.Bohužel kromě muziky jsem se musel i profesně živit a tak jsem nemohl skloubit práci v hotelu se zkouškami a hraním.Zatím bohužel!!! Po nějaké době jsem vyměnil hotel za restauraci Nová radnice, pracoval jsem tam jako provozní, času bylo trošku více a tak jsem opětovně začal lovit nové možné spoluhráče k založení vlastní kapely.
Podařilo se mi nejprve domluvit jistého Petra Průšu, později zvaného Seglera že tento se začal učit hrát na kontrabas, seznámil jsem se s Petrem Ondruchem alias Psincem, hrál na mandolínu.Ten zase znal banjistu Jirku Staňka zvaného Křemen.Můj kamarád mi doporučil jakousi Hanku Královou, která prý hraje skvěle na housle.Nu a kapela byla na světě.Pojmenoval jsem ji ostravsky, i když s americkým nádechem -COX.
Začali jsme zkoušet, dostavil se i první změny, to když Hanku (tehdy již mojí ženu) vystřídal Pavel Brunclík zvaný Báža, houslista slavné skupiny Bluegrass Nova, později nastoupil i nový banjista Pavel Mozek Juřena, rovněž bývalý člen skupiny BG Nova, Psince zase vyměnil můj spoluhráč z M.L. mandolinista Jirka Olero Jaroš.Kapela dostala nový, ortodoxně bluegrassový sound.Pěkně nám to celkem hrálo.V té době jsem si pořídil i konečně toužebně očekávanou novou kytaru.Karvinský Ben Konstantinidis prodával kytaru zn.EKO, což byla sice velmi hezká ,ale jak se později ukázalo i zvukově velmi slabá kytara.Vypadala však nádherně a tak mi ji i spousta bg manů snad záviděla.S COXem jsme začali objíždět všechny akce, které se tehdy konaly, Porty, Totemy apod. Potkávali jsme se s tehdy nově vzniklou kapelou Rozkol.Ve slavném Koukolu došlo k rozložení a tak bluegrassově zaměřený Rozkol se dal na strastiplnou cestu modrými trávami.
Jelikož v té době to v Ostravě vřelo, vznikaly a zanikaly stále nové kapely, dopadl tak bohužel i můj COX!! Opustil jsem jej a za mrzský příslib bluegrassové slávy jsem nastoupil jako druhý kytarista a sólový zpěvák do Rozkolu.
Jestli dobře počítám bylo nás tam tehdy osm!!! Basa Mirek Vreco Mladějovský, banjo jeho bratr Slávek Mladějovský, housle Vladimír Chicco Balatka, mandolína Jan Merun Meisel, kytara otec bluegrassu na Ostravsku Láďa Duda, dobro Miloš Kudělka, druhé housle Luděk Apač Petroš a moje maličkost.Prostě BOLŠOJ Bluegrassovoj orchestr, bylo nás opravdu jako Alexandrovců!!!
Pravdou však bylo, že nejen množstvím členů, ale i kvalitou předváděné muziky se nakonec tato kapela stala nejen v regionu Ostrava a okolí, ale i na Moravě, jednou z nejlepších..V kapele však silně vládl vzájemně se podporující duch bratrů Mladějovských, kdy tito prosazovali tvrdě své názory a nakonec i směr celé kapely.Jednoho krásného dne nastal Veliký třesk a bylo!!! V Rozkolu jsem zůstal jen já a Láďa Duda.
Opětovně nastal věčný problém, shánění muzikantů.Za období let 1985 - 1990 prošli touto kapelou snad všichni muzikanti tehdejší bg éry.Banjisti -Jirka Křemen Staněk, Ivan Honzák, Jirka Protivanský, Jirka Shellin Stehlík, zpěvák Petr Hubacz, mandolinisti Jirka Olero Jaroš, Matt ( občanské jméno neznám), Radim Choroš Zenkl, jistý Vlk (jméno rovněž neznám)basisti Petr Segler Průša, Ludek Luigi Beneš, Čestmír Kaděra, Dan Plinta, houslisti Víťa Konečný, Luboš Sedlák a opětovně i Vladimír Chicco Balatka….. V roce 1985 jsem si koupil v Tuzexu za nekřesťanských 1650 bonů- cca 8300,- Kč (měsíční příjem se mi v té době pohyboval okolo 1800,-Kč)novou kytaru Yamaha, mám ji dodnes a opravdu to byl a stále je super nástroj!!!
Koncem osmdesátých let vřela nejen politika, ale i naše muzika se dostávala do různých sporů.Proto jsem se já s Jirkou Protivanským trhli, bylo to někdy srpen- září 1990.Po opětovném lovu muzikantů se nám podařilo sehnat mandolinistu Rosťu Mrozinského, který se v té době čerstvě oženil a vlastně bydlel na sídlišti Dubina, tak jako já.Nedařilo se nám stále sehnat dalšího člena kapely, hráče na basu, znovu jsme vzali Česťu Kaděru,ale ten zrovna promoval na VŠ a neměl moc času, chvíli s námi taky brnkal i Dan Plinta, ale toho zaměstnával Rozkol Ládi Dudy a časově taky moc nestíhal.Jakousi shodou náhod se nám podařilo sehnat syna Sama Nekoly, mladičkého, snad tehdy 16-17 letého kytaristu.Před tím jsme jej občas vídávali na různých jamech, ale blíže jsme s ním nepřišli do styku.Po první zkoušce bylo rozhodnuto, bude s námi hrát, ovšem na kytaru a já jsem se tedy "obětoval" a vypůjčil jsem si jakousi stařičkou baskytaru od Dana Plinty, na kterou jsem začal v kapele hrát. Po velmi krátké době jsem si koupil tehdy velmi drahou a těžce sehnatelnou českou D- Bassku.
Neměli jsme prozatím název, nebylo ani zapotřebí, jelikož jsme zatím nikde nehráli a jen jsme cvičili.Ani jsme netušili, koho jsme vlastně v osobě Davida získali, nosil na zkoušky nové a nové vlastní skladby, plné kýble textů a not,všechno v duchu newgrassu, což se nám líbilo, perfektně se doplňoval s Jirkou Protivanským, jelikož ten byl taky velmi hudebně plodný.Kapelka začala šlapat, na jedné zkoušce se vytasil i s názvem Jirka. Navrhnul náš název - Mr.B.Pyne!!!Bomba, americky znějící název, navíc skládající se z našich zkratek jmen, šupka!! Bohužel tato formace neměla dlouhého stání, jelikož David začal spolupracovat s Rozkolem a tak na jedné zkoušce jsem jej poslal do kytek.
Opětovně začalo shánění nejen kytaristy, ale i zpěváka.Po krátkém čase se nám podařilo sehnat jakéhosi mladíčka, měl snad taky necelých 16 let, jmenoval se Vadim Pekárek, na kytaru hrál sice jen doprovody, ale přesně, zato na svůj věk měl super mužský hlas a měl velkou chuť se učit!!! Bohužel však všechno, tedy i ve škole, v životě, kromě muziky alternoval svého otce, který profesionálně vyučoval standardní tance. Po nějakém čase nám sdělil, že nás bude musit opustit, jelikož začíná studovat školu a navíc v anglickém jazyce!!!
Vyzkoušeli jsme i několik žánrově odlišných kytaristů, jeden byl moc fajn, jmenoval se Otík, válel na stratocastera, nu ale bluegrass??Jinak fajny synek!
Co k tomu říci, opětovně lov, opětovně intriky, kdy, kde a s kým!!! Doneslo s k nám, že Rozkol tajně chystá vyhodit svého kapelníka Láďu Dudu, s tímto jsme se sešli, ovšem vysmál se nám, že to není pravda, za velmi krátkou dobu mi volal, že jsme pravdu děli, a že kdy tedy může přijít na zkoušku!!! Tak začala slavná epocha skupiny Mr.B.Pyne.
Přes mého polského kamaráda Kajetána Berezowského, který pracoval jednak v Katowickém rozhlase a jednak byl předseda asociace country v Dolnopolsku,jsme započali naši kariéru české bluegrassové kapely hrající v Polsku na všech významných festivalech.Účastnili jsme se snad všech, které v té době byly, včetně megafestivalu v Mragowu.Tam si nás všimli i další zahraniční lovci kapel a my jsme dvakrát hráli na festivalech na Litvě.Tam jsme byli dokonce přivítání samotným tehdejším prezidentem p.Lansbergisem!!!
Čtyřikrát jsme živě vystupovali v polské televizi, v programu Picnick country.Jó, to byly zlaté časy!!!!
Kapela se pěkně sehrála, dostali jsme i nabídku pro natočení demo kazety v Českém rádiu Ostrava. Tato se nám podařila i vlastním nákladem vydat, jmenuje se Bugatti blues.
Časem jsme přijali dalšího člena, houslistu Luďka Apače Petroše, posílil nás nejen svou virtuózní hrou na fiddle, ale i výborným vokálem.Četnost výjezdů do Polska byla obrovská, v podstatě jsme hráli každý týden, někdy i trojáky, kolikrát i "víceráky", už si to ani nepamatuji!!! Já v té době vše zařizoval, koncerty jsem uváděl díky zaplaťpánbůh mé dobré znalosti polštiny.Po rozpadu jediné tehdy bluegrassové polské skupiny Little Maggie jsme se vlastně stali "jejich" jedinou kapelkou hrající modrou trávu!!!Netajím, že i honoráře tomu odpovídaly.O neskutečných dobrodružstvích spojených s hudbou ani nemluvě.Na festivalu v Bydgoszczi byla dokonce během našeho vystoupení pro 42 tisíc diváků spáchána vražda!!!Vraha později lapili na jiném festivalu!!!Fakt!!!Je to pravda!!!
Návštěvnosti okolo 20 tisíc diváků byly v Polsku v té době zcela normální, naopak, když tomu tak nebylo a přišlo třeba jen 10 tisíc, hovořili pořadatelé o slabé účasti!!!Kde jsme my???
Jak už to bohužel v naší muzice bývá, nastala doba i svárů a ty přerostly mezi kapelníkem Jirkou Protivanským a zbytkem v to,že jsme jej ač šéfa propustili z našich služeb!!! Škoda, byl a je i dnes super muzikant, bohužel v té době jsme se rozhodli takto!Stihli jsme ještě dotočit asi pět našich skladeb, opět v ČR Ostrava.
Nastal problém, jelikož tak dobrého zpěváka a banjistu jsme nemohli sehnat.Občas nám při výjezdech do Polska pomohl Ivan Honzák, ale ten již válel se svými Vrtáky a někdy taky nemohl. Stále jsme hledali a hledali, až jsme se rozhodli, že budeme zatím hrát bez banja a Rosťa přivedl na přechodnou dobu kamarádku Zuzku Teichmanovou.Pánové, ta zpívala jako Alison Krauss.Máme s ní i klip v polské TV.Co by na to řekl asi Robert Plant???
Po nějaké době se mi ozval jakýsi Jiří Kocurek, že slyšel, že sháníme banjáka.Přišel na zkoušku a už zůstal.
Aby Jobových zvěstí nebylo málo, jednoho krásného dne nám však oznámil Láďa Duda, že nemůže stále jezdit do "ojčizny", jelikož zastával významnou funkci u zahraniční společnosti a byl stále pryč od rodiny.Nějakou dobu nám pomáhal David Nekola, tehdy již hrající v Shellinově Grassquartetu.Další pecka přišla, když nám i Apač oznámil, že taky nemůže jezdit, jelikož čekali další přírustek do rodiny. Já jsem se rozhodnul a oznámil jsem, že končím v Mr.B.Pyne!!!! Bummmmmmmmmmmmm!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Asi za 14 dní mi volal Rosťa, šli jsme na pivo a tam jsme se dohodli, že obnovíme vlastně již rozpadlý Mr.B.Pyne.Přišel i Jirka Kocurek.Potřebovali jsme však kytaristu a sólo zpěváka.V té době se již vlastně rozpadla kapela Grassquartet a my se vydali na lov ukořistit jejich zpěváka Gustava Žídka. Přišel na naší zkoušku i s dalším člověkem Ivošem Drobkem Knapkem.Na další zkoušku už však přišel jen Drobek s tím, že Gustav už nepřijde, má prý jiné hudební projekty. Jen tak náhodně při cestě do Frýdku jsem v tamějších hudebninách objevil super baskytaru Fender Jazz Bass, made in USA a za neuvěřitelnou cenu!!! Mám ji dodnes!!! Super nástroj!!!
Netrvalo dlouho a Drobek nás nenápadně informoval, že by měl jednoho moc dobrého banjistu a zpěváka.Nešlo o nikoho jiného než Jirku Shellina Stehlíka.Jirka Kocurek chudák o ničem nevěděl, takoví "upřímní"jsme my grassmeni!!
Mr.B.Pyne byl tedy znovuvzkříšen!!! Započala nová epocha našich nájezdů na festivaly v Polsku.měli jsme tehdy vlastního zvukaře Pavla Peryho kareše.Na tehdejší naší bg scéně jsme vůbec nefigurovali, tak velikou moc má chuť peněz a pomíjivá sláva!!!
Naše nájezdy na polskou kulturní scénu trvaly až do roku 2000, kdy jsem zase já pod tlakem mého náročného zaměstnání Pajňákům oznámil, že musím bohužel skončit.Poslední koncert jsem odehrál 2.5 2000, jaksi symbolicky opět v Polsku, v městě Bytom a za účasti kamaráda Kajetána a jeho rodiny.Ó kurde, jakasz to szkoda!!!
Posedlost je posedlost a ta muzikou je ještě horší!!! Již od samého odchodu z Mr.B.Pyne jsem občas koketoval s myšlenkou si založit jen tak pro radost kapelku.Hráli jsme s mým synátorem Kubou doma, on coby devítiletý cvrček na basu a já na kytaru.Jen tak z legrace jsem tehdy zavolal Mlokovi, zda bychom si mohli zahrát na open scéně slavného festivalu Na pomezí v Dolní Lomné.Přihlásili jsme se do soutěže, vyhráli, Kuba dostal vítězný hlas diváků jako nejlepší zpěvák a vystupovali jsme večer jako objev festivalu!!!Následovalo pozvání na Mohelnický dostavník a jiné prestižní festivaly.Hrát však bg jen ve dvou, to nejde!!! Přizval jsem tedy znovu osvědčeného zpěváka a banjistu Jirku Protivanského a mladého a nadějného mandolinistu Jana Matese Sedláčka.Hráli jsme, kde se dalo. Zvolili jsme název Grass Band. Zvítězili jsme i na několika soutěžích pro mladé a začínající skupiny (Totýmek), checheche!!!
Po nějaké době nás Jirka i Mates opustili a my s Kubou řešili opět personální záležitosti.Jelikož jsme měli nasmlouvány i koncerty v Polsku a na několika prestižních regionálních festivalech, oslovil jsem kolegy z Mr.B.Pyne- Shellina a Rosťu.Tak začala naše další spolupráce a můj návrat na prkna, která znamenají modrý svět!!!
V roce 2003 jsme se po dohodě s kamarádem Ivanem Honzákem rozhodli, že již je dosti pochybných a žánrově silně pokleslých festivalů v našem kraji a založili jsme svůj festival, striktně bluegrassový, s krásným názvem Bluegrass džem, letos již byl 7. ročník.
Kapelu jsme taky pojmenovali jinak, nazvali jsme ji krásným a zvučným jménem Bruno Unit ( on totiž Bruno byl hned po Mr.Billu Monroovi pokračovatel, něco jako Jára Zimmermann!!!).
Bohužel se život stále proplétá a zamotává, přestěhoval jsem se v roce 2005 s celou rodinou do Čech, městečka Nelahozeves. Bydleli jsme v domě kamaráda Pavla Pánka, s nímž mne pojí dlouholetá sběratelská vášeň nosičů CD a DVD, ale i muzikantské souznění a kamarádství. Pavel je banjista a skvělý dobrista,zakládající člen velmi staré kapelky Fechtýři, hraje ještě v Sentinelu a Minaretu ze Slaného.Okamžitě jsme založili nejprve trio později kvartet s velmi dobrým mandolinistou a stavitelem mandolín Vojtou Pečeným z Kralup nad Vltavou.Hráli jsme na několika festivalech v Čechách, ovšem drželi jsme i dále náš Bruno Unit s Rosťou a Shellinem (bylo to však jen spojen on-line po internetu).
To už jsem hrál opětovně na basu, Kuba na kytaru. Používali jsme však s Pavlem jméno Noname Band.
Osud tomu chtěl a v roce 2007 jsme se opětovně a pevně věřím ,již navždy vrátili do milované, rodné Ostravěnky!!!
Ihned jsem kontaktoval Jirku Shellina, potažmo i kamaráda kytaristu Libora Olafa Ožucha a znovuvzkřísili jsme naši grupku Bruno Unit, Kuba hrál na mandolínu a dobro.
Tak tomu bylo až do loňského prosince, kdy nám Kuba emigroval ke slavným Poutníkům.Ihned jsme oslovili již ověřeného mandolinistu Jana Matesa Sedláčka, letos ještě i našeho dlouholetého kamaráda a vynikajícího houslistu Vladimíra Seydžu Sýkoru.
Splnil se mi i sen každého bg kytaristy, pořídil jsem si kytaru Martin model D28!!!
V loni jsem krátce působil v mlaďounké kapelce Raindrops, kluci jsou z Fýdku-Místku a urputně sháněli basistu, asi 4 měsíce jsem jim pomáhal, pak se naše cesty zase rozešly.
Letos jsme s Kubou a Emilem Formánkem z II.trávy založili pro radost hudební trio, nazvali jsme jej poeticky Bluegrassanka.Hoši perou do kytar a zpívají, já jim k tomu basuji.
Věřím, že všechny nynější formace nám vydrží a budeme spolu hrát dlouho,
až na věky věkův ámen!!!

HOWG!!!